Římskokatolická farnost Přelouč

Křest je základem celého křesťanského života, první iniciační svátost, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti.  Jsme spojeni s Kristem a přivtěleni k církvi. Křest je i smlouvou s Bohem, proto musí člověk k němu říci své svobodné "ano". V případě křtu malých dětí vyznávají víru jejich rodiče jako zástupci. Křest se uděluje jen jednou za život a vpisuje do duše člověka blahodárné nesmazatelné znamení. 

Biřmování dovršuje křest, je druhou iniciační svátostí, ve které jsme zahrnováni dary Ducha Svatého. Duši pokřtěného je vtištěna nesmazatelná pečeť Ducha Svatého, kterou lze přijmout jedenkrát a která působí vzrůst křestní milosti. Člověk se stává více Kristovým "svědkem". Prohlubuje se "křestní smlouva" s Bohem, ve které mu znovu říkám "ano". Svátost uděluje za normálních okolností biskup. Je-li to třeba, může k tomu biskup pověřit i nějakého kněze. Svátost se uděluje modlitbou a pomazání čela olejem - křižmem, symbolem Ducha. 

Třetí iniciační svátost, která nás uvádí do křesťanského života - eucharistie - je tajemným středem všech svátostí. Ježíšova historická oběť na kříži se při mši svaté zpřítomňuje skrytým nekrvavým způsobem pod způsobami chleba a vína. Tak se slavení eucharistie stává zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. K ní se všechno upíná. V základu tohoto slavení je Ježíšova poslední večeře s učedníky, ve které předjímal vlastní smrt a řekl: "To čiňte na mou památku."

Zpověď neboli svátost smíření patří mezi svátosti uzdravovaní. Křtem, biřmováním a eucharistií dostáváme nový život z milosti Boží, ale neseme ho "v nádobě hliněné", to je křehké. Může být oslaben nebo dokonce ztracen hříchem. Ježíš Kristus, Pán a Lékař našich duší za svého pozemského života uzdravoval každou nemoc a odpouštěl hříchy. Chtěl, aby jeho církev pokračovala v síle Ducha Svatého v tomto uzdravování i u svých členů. Tělo se uzdravuje ve svátosti pomazání nemocných, hříchy se odpouští ve svátosti smíření, označované i jako svátost pokání. Po apoštolech v udělování této svátosti pokračují biskupové a kněží ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Každý biskup a kněz je přísně zavázán naprostým mlčením o hříších, které mu vyznali jeho kajícníci. Zpovídá se obvykle na místech k tomu určených, to je v kostele ve zpovědnici, případně ve zpovědní místnosti nebo kdekoli je zaručena intimita zpovědi. Obvykle se svátost nabízí přede mší svatou, lze ji také domluvit individuálně.

Církev věří a vyznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí. Sám Pán řekl: "V mém jménu... budou na nemocné vkládat ruce a uzdraví je." (Mk 16,17-18), "Uzdravujte nemocné" (Mk 10,8). Svátost se uděluje vztaženými rucemi nad nemocného, modlitbou a mazáním posvěceným olejem na čele a rukou. Může se konat v rodině, v nemocnici nebo v kostele pro jednoho nebo pro skupinu nemocných. Svátost mohou udělovat pouze biskupové nebo kněží.

Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost. Spolu se svátostí kněžství je to svátost společenství, zaměřenou na dobro druhého. Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, že manželské spojení chce Bůh.  Člověk ho nemá ničit ani degradovat (Mt 19,6). V katolickém obřadu dva katoličtí věřící uzavírají manželství obvykle během mše svaté, při které přijmou eucharistii, aby přijímáním téhož těla a téže krve Krista "byli jedno tělo" v Kristu. Pokud jeden z partnerů není katolík, pak je nutné dovolení biskupa diecéze a obřad je beze mše svaté. Při obřadu je nejdůležitější vzájemný souhlas (manželský slib), kterým je manželství vytvářeno. Chybí-li souhlas, nebo vykazuje-li nějaké vady, manželství neexistuje. Kněz přijímá jménem církve souhlas novomanželů a uděluje požehnání. Sám Bůh zpečeťuje souhlas, kterým se manželé sobě navzájem dávají a přijímají. Manželství vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřeno pro plození dětí. Ty jsou nejvzácnějším darem a přinášejí rodičům velmi mnoho dobrého. Na uzavření manželství v kostele je důležité se připravit alespoň tři měsíce předem na společných kurzech nebo s příslušným knězem ve farnosti. 

Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství. Je zcela zaměřeno na Krista , který je jediný prostředník mezi Bohem a člověkem a bylo ustanoveno ve prospěch lidí. Udělovat tuto svátost mohou pouze biskupové, jako nástupci apoštolů a to jen ti, kteří jsou v linii apoštolské posloupnosti. Přijmout ji může jen pokřtěný a biřmovaný muž. Církev má právo stanovit kritéria a podmínky pro přijetí této svátosti.