kostel sv.Martina
Turkovice
Na západní hranici Pardubického kraje, 10 kilometrů jižně od Přelouče, na hřebeni Železných hor se nachází nejvýše položená vesnice bývalého Pardubického okresu Turkovice (cca 350 m.n.m.). První písemná zmínka o Turkovicích pochází z roku 1257, její jméno je odvozené od slova Tur - latinsky skot.
Mezi nepřehlédnutelné dominanty patří především ranně gotický kostel sv. Martina postavený pravděpodobně ve třináctém století, poprvé je připomínán v roce 1348 a fara, která byla postavena stejně jako původní budova školy roku 1720. Současná podoba, bohužel od roku 1986 uzavřené školy, pochází z roku 1839. I zdejší kostel byl barokně (1720) a později (1816) empírově přestavěn.
Z farní vyhlídky se nabízí nádherné výhledy na kotlinu od Kolína přes Kutnou Horu, Čáslav, Golčův Jeníkov. Na opačnou stranu, k severovýchodu a severu, přes sníženinu Labe, jsou při dobré viditelnosti patrné Orlické hory, Krkonoše, hrad Trosky nebo vrchol Ještědu.
Historie vesnice je úzce spojena s šlechtickými rody vlastnícími Podhořanské panství, především s rodem Gerštorfů a později Pachtů z Rájova. Za návštěvu zde stojí zdejší hřbitov s kaplí Pachtů z Rájova a náhrobky v opěrné zdi. Hlavním zdrojem obživy našich předků bylo především zemědělství. Za zmínku stojí i výroba perleťových knoflíků nebo větrný mlýn. Ve vsi žili různí řemeslníci, kteří prováděli tesařské, zednické, krejčovské nebo ševcovské práce. Za součást obživy lze považovat i hru na různé hudební nástroje. Tato činnost tu dodnes má svou tradici. Větší část obyvatel Turkovic jsou vyznání Římskokatolického (Turkovická farnost), část občanů se hlásí k Českobratrské církvi Evangelické (kostel, fara a rozlučková síň v Semtěši). I z Turkovic narukovali v rámci všeobecné mobilizace z 28. července roku 1914 mladí muži na bojiště 1. světové války. Devět z nich zahynulo. Jejich jména jsou společně s dalšími oběťmi z Bumbálky, Rašov, Bukoviny a Nového Dvora uvedena na opraveném památníku u silnice Turkovice – Nový Dvůr.
Varhany
Jednomanuálový mechanický kuželový nástroj postavil Jan Tuček (1842-1913) v roce 1905 (op. 139). Nástroj je zajímavý vějířovou trakturou a kovovým Subbasem, vestavěným do varhanní skříně v zábradlí kůru. Kovové jsou i všechny ostatní píšťaly. Podle záznamu v pamětní knize zde byl v roce 1855 opravován pozitiv, který v roce 1864 nahradil nový nástroj Václava Mölzera. Pozitiv byl přenes do filiální kaple v Hošťalovicích.
(Uhlíř, Václav, 2007. Varhany Královehradecké diecéze. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří ve spolupráci s biskupstvím Královehradeckým.)